HOSTINNÉ ŠACHY

     Poslední letošní duel jsme jeli odehrát do Jilemnice. Hrací místnost pro letošek jilemničtí nalezli v místním gymnáziu. Oproti loňskému zápasu, který jsme hráli v nějaké hospodě, kde bylo poněkud hlučno, ale občerstvení super. Zatímco na gymnáziu byly na chodbě tři automaty na kávu a sušenky, avšak vše vypnuté, alespoň jsme si mohli po létech zahrát šachy na školní lavici. Podle posledních výsledků jsme měli býti za favority, ale jako my jsme trochu obměnili sestavu, totéž udělali i domácí a to výrazně směrem k lepšímu. Zřejmě je vylekala naše poslední jasná výhra doma nad Sokolem Lužany, nasadili totiž to nejlepší, co našli v sestavě v čele s Pavlem Liptákem.

     K samotnému zápasu - nejrychlejší partii sehráli šachisté na druhé lavici, kde se potkal Tomáš s Luďkem Šindelářem. Tomáš už cestou v autě povídal,že bude hrát anglii a také tak zahájil, ale Šindeláře tím nijak nepřekvapil a když zhruba ve 20.tahu si vyměnili ve středu šachovnice dámy, nabídl mu Tom remízu. V té době byl tedy stav ½ : ½ , který se bohužel pro nás za chvíli změnil k horšímu, když se Kuba na 5. šachovnici nechal snadno ve střední hře přehrát Janem Skopečkem ml. a po materiálních ztrátách se vzdal. Prohráváme 1 ½ : ½ .

      A bylo ještě hůř. Na 4. šachovnici se chladnokrevně s bílými figurami pustil do domácího kapitána Skopečka staršího Tomáš Kalocsai, odvážně postupoval svými pěšci na e,f- sloupci vpřed, chtěje rozbít rošádu černého krále. Za podpory dámy a těžkých figur se mu to podařilo, ale vzniklého průlomu naopak využil jeho protivník k odvetné akci, jež se po ztrátě bílé věže stala smrtící, a Tomáš se musil před matem vzdát. Byla to jeho první porážka v sezoně. Stav 2 ½ : ½ .

     Na třetí šachovnici nastoupil po roce opět Láďa Hainiš, dlouholetá opora Tatranu, proti Davidu Skalickému. Už na začátku jsem si říkal, že to dají chlapi za remízu, neboť Láďa šachy určitě nezapomněl, ale bude hrát opatrně a naopak David hraje dobře, navíc už sezonu a půl neprohrál. Ono se tak nakonec stalo i přes Láďovo posilování tradiční kombuchou- prohráváme 3 : 1.

     Na první šachovnici nastoupil taktéž ke svému prvnímu zápasu po roce Pavel Lipták a měl jsem to odnést já. Naštěstí jsem jej loni o Silvestrovském turnaji v Lužanech porazil a tak mi zdravé sebevědomí nechybělo. Zahájili jsme obehranou sicilkou, kdy jsem já ztratil asi 10 minut přemýšlením, jak se z ni odklonit. Podařilo se mi vyměnit jezdce za bělopolého střelce a srovnat čas na hodinách. Dopustil jsem se však jedné chyby, která mě stála středového pěšce a ztrátu kvality za cenu soupeřova dvojpěšce na c -sloupci. V tom to okamžiku jsem bezelstně nabídl p. Liptákovi remízu, neboť již nemělo smysl vzhledem k celkovému výsledku dál bojovat. Kupodivu odmítl a hráli jsme dál. Posléze jsem využil pasivity bílých věží na základní řadě a tahem věže na d2 ovládl druhou řadu a d-sloupec a spolu s dámou jsem vytvářel nebezpečné hrozby pro bílého krále. Můj velice aktivní kůň nedál bílé dámě oddechnout a za chvíli jsem měl pěšce i kvalitu zpět. Po následném šachu černé věže na f1, p. Lipták remízu již přijal. Konečný výsledek 3 ½ : 1 ½